https://www.fobiazine.net/article/13332/phal-angst-whiteout?fbclid=IwAR2vlpncSLORpAooxBh8WVf2MM8pH0tU7aLq4_kfuQu5bmq91VKwfkUcg28
Vídeňské kvarteto PHAL:ANGST jsem si oblíbil před čtyřmi lety během jediného jejich vystoupení, které jsem viděl a předešlé album „Phase IV“ mě doslova uhranulo a stále jej s oblibou protáčím. Proto jsem se hodně těšil na tohle aktuální, páté, které vyšlo skoro po pěti letech začátkem tohoto roku.
Hned úvodní (titulní) skladba nabízí podmanivě pomalý klávesový/kytarový úvod, na který navazuje poklidný až šeptající zpěv. Až v závěru se přidají samplované perkuse a ostrá kytara s vyhrávkou, což je skvělý kontrast. Skvělý, decentní a přitom propracovaný začátek, který navodí tu pravou atmosféru alba. Je to takový temný ambient posunutý do post-rocku a protkaný industrialem. K songu byl natočen i videoklip, jenž vizuálně navazuje na hymnu „On The Run“ z předchozího alba.
Následující skladby pak plynou v nastaveném pomalejším tempu a tom nejlepším, co kapela může nabídnout. Rezonující kytaru, elektroniku, zpěv, který se snaží nerušit, občas metalofon, nasamplované mluvené slovo a hlavně onu nezaměnitelnou atmosféru, která je pro PHAL:ANGST tak typická. Těchto šest nových skladeb se opravdu příjemně poslouchá, ale je potřeba mít pro poslech správné rozpoložení nebo náladu. Nejsou to totiž obyčejné nebo jednoduché písničky a s každým dalším protočením cédéčka vyplynou na povrch nové zvuky, které zůstaly dříve skryty. Chce to prostě soustředit se a to nejen kvůli tomu, že se pohybují v rozpětí od sedmi do dvanácti minut. Však jsem se s touhle recenzí pral pět měsíců a pořád nedokážu přesně vyjádřit své pocity z téhle hudby. Chce to prostě čas.
Na závěr byly opět umístěny dva remixy. Minule se o ně postarali Will Brooks z DÄLEK a Justin Broadrick z GODFLESH. Tentokrát se skladby „Unhinged“ ujal industriální muzikant Brian Williams aka Lustmord a „A Tale Of Severance“ má na svědomí Jarboe z legendární kapely THE SWANS. Krom toho, že byly vybrány skvělé skladby, kdy hlavně v té první je hodně podmanivý vokál, oba jsou mistry v oboru a dokonalost vyšperkovali na maximum.
Šestistránkový digipack obsahuje temně industriální fotografie od Kurta Prinze ze série „Pitvaná architektura“ a je třeba říct, že by jim víc slušel větší formát. Ostatně i muzika by si zasloužila vydání na 2LP. Bohužel to momentálně v plánu není, hlavně kvůli dlouhým čekacím dobám u lisoven díky humbuku kolem desek. Takže se posluchači musí spokojit jen s CD, MC a digitální verzí. Snad jen v případě, že by album mělo nečekaně velký ohlas, by se vinyly asi dodělaly. A já v to pevně věřím, protože „Whiteout“ je vzácně vyvážená a úžasně hudebně rozkročená záležitost někde mezi DEAD CAN DANCE a NEUROSIS. Toto je prostě opět skvělá nahrávka!
Přesné hodnocení: 8,5/10
